Drama ve fitku. Akorát, že vůbec.
V lednu se různě po sítích rozjely poučný články, videa a řeči o tom, jak se "my", kdo už cvičíme, posmíváme „ledňáčkům“. Že na ně koukáme. Soudíme je pohledem a oni údajně kvůli "nám" na konci ledna z fitka odcházej.
Tak já si dovolim na to jenom (ač teda trochu zpětně, pač je konec února) zareagovat tak, jak se na to dívám já:
Přijde-li do fitka postava, která se trochu vymyká standardním rozměrům a je třeba trochu větší, ano, mojí pozornost to na pár vteřin upoutá. To je prostě fakt. Všimnout si ale neznamená hodnotit. Uplně stejně by mojí pozornost ale připoutala postava, která zmizí za sloupem.
Domnívá–li se dotyčný, že ho pohledy soudíme, osobně ho nesoudím ani trochu. Jestli si v prvních momentech vůbec něco řeknu, bude to něco jako „Tyjo wow, skvělý, žes přišel/a. To muselo bejt asi sakra těžký“.
Pokud se na někoho takovýho kouknu, kouknu se spíš proto, že mě třeba zajímá, jestli cvičí správně. Jestli ví, co má dělat. Většinou neví a většinou jeho cvičení nedává smysl.
Jestli někoho takovýho soudim – asi bych neřekla přímo soudim, ale sere mě, když vidim, že dotyčný (nebo dotyčná) sedí na stroji a kouká do telefonu. ALE MOMENT! Néé, my se nebavíme o mrknutí do telefonu typu „Co tam mám dál, přepnu písničku nebo kolik je hodin“. Tohle je naprosto prachsprostej doomscrolling. A to mě už teda sere. A je to to jediný z toho všeho, co mě sere.
Pokud teda ode mě takovej člověk schytá nějakej pohled, na 99 % to bude proto, že sedí na stroji a necvičí.
A toho si prostě nelze nevšimnout, protože třeba cvičim kus od něj. A když někde odcvičim 3 série, každou s minutovou pauzou, tak jako… To prostě vidim, i když nechci a přímo se na to nesoustředim.
Ale zase:
všimnout si ≠ hodnotit.
I když pokud někdo hraje na stroji hada na telefonu, tak ho teda trochu hodnotim, no… To si zas jako pojďme říct 😁.
Posílám klíčenku všem chytrákům, dobroserům a populistům typu Petra Dubce, ať si svoje moralizování strčí do zadku. Nejsem zodpovědná za to, jak se někdo jinej ve fitku cejtí. A upřímně, ani nikdo jinej za to nemůže nést plnou odpovědnost. Každej si tam přináší svoje vlastní obavy a nejistoty. Prostě svoje baggage. Pokud se tam někdo necítí dobře, není to automaticky vina lidí kolem.
Pokud se teda nováčkovi vyloženě někdo u dveří nesměje do obličeje a nevyvěšuje transparenty s mořskými savci.
Jestli někdo fakt někoho shazuje nebo se mu směje, je to samozřejmě blbě.
Spousta lidí si myslí, jak je všichni pozorujou, hodnotí, prohlíží si je. Ve skutečnosti ve fitku každej čumí sám na sebe a ostatní jsou mu uplně u zadele. Proč si každej myslí, že se o něj všichni tak strašně zajímaj? Nezajímaj. Fakt nezajímaj. Věř mi.
Pokud má někdo víc kilo navíc, jako jo. Lidi se prostě podívaj. Ale to už asi znaj i z jiných míst než z fitka… jakoby…
Zde si dovolím 4 doporučení ze své zahrádky pro nováčky ve fitku:
Je skvelý, žes přišel/a a přijď zas!
Zaplať si trenéra, kterej ti poradí a naučí tě co a jak. Neuč se z Instagramu a Youtubu. Na to se fakt vyser. To si dej, až budeš vědět, co a jak, ne v začátku.
Neboj se, že se o tebe všichni tak hrozně zajímaj. Nezajímaj. Zajímaj se o to, jestli maj ty legíny dostatečně zařízlý v zadku a dělá jim to věnec. Věř mi.
Neposlouchej rady populistů a blbců bez vzdělání, jen s arogantníma kecama.
Vidíme se příště?
